Náš dům

Historie Tejkalova mlýna

V roce 1883 koupil tzv. Kotovcův mlýn na řece Svratce ve Veverské Bítýšce mlynář Jan Tejkal z Černé Hory.

Aby mohl zaplatit 27.000 zlatých, těžce se zadlužil. V dubnu následujícího roku se mu narodil syn Hugo, pozdější dědic mlýna.

Tehdejší mlýn byla dvoupatrová stavba, obklopená chlévy a hospodářskými budovami, stojící v ohybu Svratky, která zde měnila směr a obtáčela stavení v širokém půlkruhu. Za stodolou u náhonu byla ještě pila a ta se později stala příčinou tragédie.

Mlýnu i rodině se dařilo. Dluhy byly splaceny, přikoupila se pole, přibylo dětí.
A právě v době žní v roce 1899, když byla svezena úroda, vypukl na pile požár. Oheň, živený svezeným obilím, byl tak prudký, že ve chvíli zničil všechna stavení. Budovy prohořely do základů, dobytek se podařilo zachránit jen z části a sám mlynář se přiotrávil kouřem. Uplynula dvě léta úporné dřiny, než se mlýn znovu rozeběhl. Modernější a krásnější než dřív.

V roce 1906 se vedení mlýna ujal syn Hugo, který kromě mlynářského řemesla měl i obchodní nadání a nebál se riskovat: V roce 1912 postavil u mlýna elektrárnu, která při poměrně malé režii brzy uhradila dluhy a hlavně poskytla občanům Bítýšky i tehdejší Kaolínce elektrickou energii mnohem dřív, než byla postavena elektrárna v Oslavanech.

Finančně se podílel i na výstavbě nové silnice, která nahradila původní blátivou cestu ke mlýnu, a na vybudování obloukového mostu přes Svratku, kde do té doby byla jen dřevěná lávka pro pěší. I tato investice se bohatě vyplatila, protože přivedla do mlýna nové zákazníky z vesnic za řekou. Pro své zaměstnance postavil u nové silnice řadu malých rodinných domků, kterým se říkalo Chaloupky, u náhonu zřídil zahradnictví a vedle obytné budovy krásnou květinovou zahradu, které dominovala mohutná lípa, zničená vichřicí kolem roku 1960. Byl také štědrým donátorem Sokola a různých obecních aktivit. Podnikatelské úspěchy mu však přinesly kromě obdivu i závist a dokonce i nenávist.

I když mlýn prosperoval, při stavbě brněnské přehrady ve třicátých létech minulého století byly vykoupeny všechny pozemky a stavby v zátopové oblasti. Tedy i mlýn. V omezené míře se v něm mlelo ještě během druhé světové války, ale v padesátých létech se zde život zastavil a mlýn i jeho okolí nezadržitelně chátralo. A trvalo dalších padesát let, než znovu povstal jako Fénix z popela v celé své kráse, aby poskytl domov, klid a pohodu nové generaci svých obyvatel.

Připravila - Dr. Olga Friáková